Konečně předposlední noc veletrhu. Kolegové s úšklebky mizí ze stánku a už řeší, kam vyrazí na večeři společně s našimi hosteskami. Dnes se bohužel dostanu na hotel poslední, protože se musím starat o oba naše zahraniční techniky. Ti se už vesele baví s dalšími krajany na vedlejším stánku a domlouvají si program na večer. Tuším, že to dopadne jako vždy, jen tentokrát to bude ještě divočejší, protože všichni naši šéfové už odpoledne odjeli na letiště do Vídně a nebo do Prahy. Tihle vykutálení tatíci se sice každý den objevili ráno poslední, ale většinou naštěstí jen hodinu dvě po otevření.
Kolem poledne, oni na rozdíl od nás mohou utéct na jídlo, už spolu většinou hodnotí kvalitu včerejšího alkoholu a hostesek. Bohužel pro ně dnes už mají poslední příležitost. Beru autem dva už mírně rozjařené skoro kolegy až k centru, rychlá zastávka následuje bouchnutí dveří a mizí kamsi za dobrodružstvím. Není to jejich první veletrh a to, co by si nedovolili u nich doma, si tu dopřávají skoro každý den. Ještě že sem jejich Bůh a jejich ženy nevidí.
Obrázek vytvořen za pomoci DALL·E 3
Konečně na hotelu
Proplétám se se pomocí navigace zpátky k hotelu, ale mám smůlu, jedny pomačkané plechy těsně přede mnou a je mi jasné, že večeři s kolegy už nestihnu. Ke sterilně monotonním semaforům se za chvilku přidávají i modrá světla majáků. Když jim pak volám a slyším, v jaké jsou náladě, ani mi to tolik nevadí. Hlad nemám a o to víc se těším na sprchu a trochu klidu. Čas příjezdu na navigaci se blíží a zdržení není nakonec delší než hodina a půl.
Čáru přes rozpočet mi udělal telefon mého hodně rozjařeného nejvyššího šéfa, podařilo se nám dotáhnout velký obchod na veletrhu a naši zahraniční technici toho hned využili a zařídili si u svých šéfů přebookování letenek z pátku na neděli, a tak jim musím ještě zařídit prodloužení ubytování. Ten víkend si raději ani nechci představit. Musím se tak ještě stavit na hotelovou recepci.
Hotel je vlastně docela honosné slovo, je to spíš větší penzion, kam jezdíme už roky. Noční službu má celý týden mladá zelenooká zrzka, která to tu má nejspíš jako brigádu při vysoké. Od mých mladších kolegů si za tu dobu vyslechla své. Michal ji v úterý po firemní večeři a spoustě alkoholu vyznával lásku a včera ji pro změnu Standa nabízel pohádku na dobrou noc u nich na pokoji. Docela se tím bavila, ale jen do té doby, než začal usínat s hlavou na jejím pultu a hlasitě chrápat. Když jsem ho pak vlekl na pokoj, jen protočila oči a pomohla mi otevřít dveře.
Dnes ji musím připadat jako nějaký IT blázen ověšený taškami s notebooky. Mám jich plné ruce, protože počítače si na tah nikdo většinou nebere. Jen já se zas nechal ukecat, že je všem hodím k sobě na pokoj, aby je nemuseli brát sebou na večeři.
Jana, jak má napsáno na jmenovce, beze všeho protáhne ubytování, slíbí, že zařídí taxíka na letiště a pak se s úsměvem zeptá:
„A kam dnes vyrazili ti Vaši divočáci? Včera se vraceli až kolem čtvrté“.
No vida, tak i ona si všimla a oběma je nám jasné, že ví, kde ti dva tráví pozdní večery.
„Rozhodli se poznávat další noční kluby v centru.“ Jen se usmála a klidně prohlásila:
„Mohli říct, většinou si cizinci objednávají eskort přímo na hotel“.
Teď zas dostala spíš ona mě.
„Netušil jsem, že nabízíte i tyhle služby?“
Podívala se na mě těma zelenýma očima jak na méně chápavého.
„To zas ne, ale máme tu telefon a během veletrhu to šéf skousne, jinak ne.“
Chvilku jsem se na sebe jen tak koukali a pak se začneme oba smát, bleskne mi hlavou, snad jsem si to u ní úplně nezpackal a rychle posílám těm vykukům správu s potvrzením, že mají ubytování až do neděle.
Obrázek vytvořen za pomoci DALL·E 3
„Tak, jestli tam mají nějakou stejně milou a krásnou slečnu, jako jste Vy, tak mi ji objednejte.“
Ale když mi dojde, co jsem to zase plácnul za blbost, raději se snažím rychle pobrat všechny ty tašky a zmizet na pokoj.
„Tak jo asi tak za hodinu?“
Zeptá se s mrknutím. Když vidím, že to bere s humorem a tak klidně prohlásím:
„Jasně budu se těšit. Díky za pomoc. A ať Vám to tu utíká“.
Paulo Coelho vždycky zabere
„Co to čtete?“
Zeptám se, ještě když si všimnu trochu knihy položené na pultíku vedle telefonu a pokouším se nacpat poslední tašku na druhé rameno tak, aby mi z prvního žádná nespadla.
„Jedenáct minut od Coelha, jestli to znáte? Škola ještě nezačala, tak jen zabíjím nudu na noční.“
Nemohla tušit, že zrovna jeho knihy jsem přečetl snad všechny. „Kdysi jsem narazil na Poutníka a pak přečetl asi všechny jeho knihy a zrovna tahle se pro dnešní večer hodí, trochu sexu a“ Naštěstí se zavčas zarazím, abych neprozradil konec. „A konec se Vám určitě taky bude líbit. No, raději už půjdu, nemůžu se dočkat až ze sebe shodím oblek a dám si sprchu.“ Jen se naposledy usměje a popřeje mi hezké sny. Ještě zdolat schody bez ztráty notebooku.
Obrázek vytvořen za pomoci DALL·E 3
Naštěstí mně od klidu mého pokoje dělí jen dvě patra. Ještě najít klíč a během chvilky za sebou zavírám dveře pokoje. Tašky jsem zahodil někam k věšáku a oblek už spolu s předposlední bílou košilí trochu nedbale mizí ve skříni. Nemůžu se dočkat horké sprchy. Zahodím kamsi poslední zbytky oblečení, chvilku laborování s kohoutky a konečně vnímám horké kapky vody dopadající na mé tělo. Je to můj večerní rituál, který mi tady na veletrhu pomáhá hodit celý den za hlavu a už na nic nemyslet. Chvilka ticha v horké sprše a marná naděje, že ze sebe smyju všechna ta moudra, kterými nás dnes před odjezdem naprosto zbytečně častoval už mírně opilý ředitel.
Donášková služba
Nevím, jak dlouho jsem tam stál, ale z klidu mne vyrušilo už asi trochu hlasitější zaklepání. Zdá se mi to, nebo teď vážně někdo klepal? Honem ručník kolem boků, v předsíňce ani nerozsvítím a v duchu už nadávám, co zas kolegové zapomněli. Otevřu naštvaně dveře a šok, za dveřmi stojí naše recepční, bílá halenka spolu s černou sukní do půlky stehen jen zvýrazňuje její štíhlou postavu.
Konečně tak vidím i její pěkně tvarovaná lýtka, která před tím ukrýval pult recepční. A teprve pak mi dojde, že jsem skoro nahý. Zato ona vypadá docela klidně, jen oči prozradí překvapení, asi mne tu nečekala jen v hotelovém ručníku. Že by vážně přišla na ten eskort?
Obrázek vytvořen za pomoci DALL·E 3
Ale proč ne. Beze slova jí chytnu za ruku. Překvapivě se nebrání, a tak jí snadno vtáhnu dovnitř, zabouchnu dveře a sevřu ji v náručí. „Já jsem přišla…“ „Já vím“ a umlčím její další slova drzým polibkem.
Chviličku byla doslova trochu ztuhlá, rty měkké a krásně poddajné, vlasy z blízka jemně vonící snad po šeříku. Už jsem se chtěl zastavit, ale pak mne objala a sama se přitiskla ještě víc. Nevím, co se to s námi stalo, jen vnímám, jak jsme najednou oba hladoví a krásně nedočkaví. Rychle ji svlékám, pozor na drobné knoflíčky. Překvapí mě krásným erotickým prádélkem, které mě ještě víc nažhaví a hned políbím každičké nově odhalené místečko.
- Top produkt
- Top produkt
- Poslední šance
- Top produkt
- Tip na dárek
- Bestseller
- Tip na dárek
- Tip na dárek
- Bestseller
- Top produkt
- Tip na dárek
- Top produkt
- Tip na dárek
- Bestseller
- Top produkt
- Tip na dárek
- Tip na dárek
- Bestseller
- Tip na dárek
- Bestseller
- Tip na dárek
- Bestseller
Rty putují po její hrdle, kloužou po drobných odhalených ňadrech, kde si lehounce pohrávají s roztomilými bradavkami a dál pokračují níž a níž. Posadím si jí na křeslo a líbám její boky, pahorek a postupně se nedočkavě blížím k voňavému klínu. Rozevřu její lůno ozdobené jen drobným proužkem narezlého chmýří a s rozkoší jazykem konečně ochutnám klín, který je teď milosrdně ukrytý ve stínu našich těl. Její první sten mě pak ještě víc povzbudí a stávám se odvážnějším.
Jazyk krouží kolem naběhlého poštěváčku, pohrává si s malou horkou fazolkou. Snažím se být jemný, i když celým tělem vnímám, jak strašně moc ji chci. Dotýkám se zvlhlé lasturky už jen špičkou jazyka. Hladím její odhalené křivky a mé dlaně se mazlí s ňadry i vztyčenými bradavkami. Tělo má vzrušením prohnuté, jak luk a já cítím víc a víc její pulzující nitro, svírá mi hlavu stehny a dlaněmi si mé vtiskne do svého lůna. A já se tam rád nechám vést.
Už ani neslyším hlasité steny a jen pulzující mušlička prozrazuje přicházející orgasmus. Dlouze mně svírá a hladí po vlasech. „Teď já.“ Poručí si a její horké dlaně mně trochu rozechvěle poroučí, abych se položil na nedalekou postel.
„Teď si budu hrát já“, šeptá tiše a já s rozkoší přijímám horké sevření jejích rtů na svém penisu, sténám a snažím se vydržet co nejdéle tohle malinko neobratné, ale velmi příjemné laskání. Možná vycítila mé obavy a klekla si nade mne. Škádlivě nastavuje svá prsa mým rtům a já znovu s radostí ochutnám pihovaté krásně pevné dvojky s naběhlými rozinkami. Sama si mne nedočkavě vede do svého nitra. Ten nádherný pocit, když na mne poprvé lehce nasedává a nechá žalud, aby rozvíral rtíky zmáčené touhou.
Chvilka posledního váhání a pak už jen lehce dosedne do pozice lotosového květu a oba tiše zasténáme. Svírá mně a nabodává se. Cítím, jak se její klín otírá o mé tělo, jak si beze studu užívá podle svého. A vůbec mi to nevadí, je krásné, když jí můžu vyjít vstříc. Stačí jen natáhnout ruce, sevřít pevnou prdelku, přitisknout ji na sebe a nebo polaskat ňadra s krásně ztvrdlými bradavkami. Tisknu se do ní, nechávám ji krásně rajtovat. Sténá a její pohyby jsou stále divočejší. Skloní se a lehce mě kouše do ucha. „Chci to, dělej, nepřestávej,“ poroučí si a pak už jen krásně sténá.
Držím ji za boky a mám na krajíčku. „To se nedá vydržet, divoško, neměli bychom si…“ Oba ztrácíme hlavu. „Nepřestávej, opovaž se…, chci to…“A pak, když v následující vteřině ztuhne v hlasitém vyvrcholení, neodolám stahující se mušličce a má horká láva naplní její klín.
Nepouštím ji od sebe, vnímám její horké tělo přitisknuté na mém. Srdce ji hlasitě bije a já se marně snažím uklidnit ji dlaněmi putujícími po jejím rozechvělém těle. „Nádherně voníš, zrzečko.“ Lehce mne kousne do ramene a pak tiše pronese:„Ty jeden divochu, víš, že jsem Ti chtěla jen donést ten mobil, který jsi zapomněl na recepci.“
