Seděli jsme na mém balkonu u malého stolku a jen tak si povídali. Já a moje sousedka z vedlejšího pokoje. Míjeli jsme se několik dní v hotelu i na pláži. Až jsme se skoro srazili na chodbě u svých pokojů. Ona působící spíš tiše a nesměle a já si pro změnu užívající, že nemusím věčně s někým jednat, vysvětlovat a nebo řešit nějaké průšvihy. Jana tak se moje sousedka jmenovala, měla jet původně s kamarádkou na dámskou jízdu, jenže zlomená noha byla proti a na poslední chvíli, už nikoho nesehnala.
No a já si jen plnil sen a konečně vyrazit k moři sám na motorce, vypnout a zbavit se všeho stresu posledních dní. Teď tu sedíme u láhve vína, já jen v tričku a kraťasech a ona pro změnu jen v krátkých letních šatech, jako by chtěla, abych ji konečně viděl jinak než jen v plavkách.
Ještě jedna láhev vína
Den pomalu končil a zapadající slunce už pomalu barvilo nebe do šeda. Neúnavné moře znovu a znovu zaplavovalo blízkou pláž a šumění vln přehlušovaly jen zvuky linoucí se z blízkých kavárniček a obchůdků. Dívali jsme se na to všechno společně z nejvyššího patra našeho hotelu a zdálo se, že ten mumraj snad nikdy neskončí. Světla postupně zhasínala a zvuky příboje a hudba z nedalekých podniků jako jediné narušovaly noční ticho. Celý ten večer měl takové to zvláštní kouzlo, které vábí a napovídá. Povídali jsme si chvíli jen tak a chvíli o nás, těšili se z kouzla toho okamžiku a vůbec se nám nechtělo spát.
Obrázek vytvořen za pomoci DALL·E 3
„Mám přinést ještě láhev vína?“, zeptal jsem, když jsem naplnil naše skleničky a zjistil, že jedna lahev byla příliš málo. Na odpověď jsem nemusel dlouho čekat, a tak jsem vyrazil do pokoje pro tu úplně poslední.
„Nevadí červené?“
„Nevadí.“ A teď už jen si vzpomenout, kam jsem jen položil ten nůž s vývrtkou? Po chvilce jsem ho konečně našel na stole a otevřel láhev. Když jsem se otočil, uviděl jsem její matnou siluetu proti tmavé obloze. Stála opřená o zábradlí, ten její pěkně tvarovaný zadeček malinko vystrčený, všechno hezky nasvícené jen jemným světlem z mého pokoje. Postavil jsem láhev na stůl a v tom mi to došlo.
Zvuky noci
Stála tam úplně bez hnutí a poslouchala zvuky vycházející z vedlejšího balkonu. Tedy nebyly to jen tak obyčejné zvuky, ti uvnitř se tam vášnivě milovali a netrápili se tím, jestli je někdo uslyší.
Přitulil jsem se k ní zezadu a objal ji kolem ramen.
„Ty jsi, ale pěkně zvědavá Jani, to se nestydíš takhle šmírovat?“
Škádlil jsem ji a nemyslel to zas tak vážně.
„Myslíš si, že se tam skutečně milují?“, odpověděla tichým hlasem.
„Já si raději nemyslím nic, ale můžeme tam nakouknout, jestli jsi tak moc zvědavá.“
„Jsi hrozný Honzo, to se nedělá“, ale je to…“, nechala nedopovězenou větu a já se opatrně nahnul přes zídku, která jen částečně oddělovala naše balkony. Na stolku jsem uviděl mezi nedopitými sklenicemi jen pohozený vibrátor a jakousi malou napůl rozlitou lahvičku, nejspíš afrodiziakum, které sousedi nechali jen tak ležet. Pro mne už by bylo zbytečné, protože hlasité zvuky milování vycházející z otevřených dveří sousedícího balkonu působily víc než dostatečně.
Cítil jsem blízko sebe to nádherné ženské tělo, omamnou vůni jejích vlasů a bez přemýšlení se rozhodl zariskovat. Lehounce jsem políbil vlásky a nechal dlaně hladit svůdné křivky boků. Jen se tak nepatrně zavrtěla a dál poslouchala, teď už převážně jen ženské steny rozkoše.
Obrázek vytvořen za pomoci DALL·E 3
V hlavě mi hned naskočila vzpomínka na její teď už příjemně opálené tělo, prsa tak akorát do mých dlaní a krásně drobné bradavky, které jsem každý den viděl prosvítat pod plavkami. Janino vzrušení bylo už skoro hmatatelné, chvěla se při mých dotecích a její kulatý pevný zadeček se tiskl víc a víc do mého klína. Stačil jen jeden můj pohyb a ty pěkně vykrojené kalhotky skončily u kotníků a pak kdesi na podlaze. Hladil jsem lehce vstrčenou prdelku a konečky prstů drze dráždil hebký klín. Neprotestovala a jen se lehce rozkročila a vybídla mě tak k ještě větší aktivitě. Cítil jsem, jak její studánka přetéká vláhou a bradavky napíná vzrušení.
Shodil jsem šortky a přitiskl se k ní svým klínem. Naši sousedé v tu chvilku, zřejmě změnili působiště, protože jejich divoké projevy začaly doprovázet zvuky mírně vrzající postele. To už bylo moc i na mně. Narazil jsem se k té vábivé prdelce a jemně žaludem pronikl do zmáčené lasturky. V tu chvíli se ke sténání neviditelných sousedu přidal další hlas. Tiskl jsem se do Jany a stejně jak ona si vychutnával tu vzrušující atmosféru. Rukou si hrála s poštěváčkem a prudkými pohyby se sama nabodávala na můj penis. V dlaních jsem najednou držel ňadra, která byla ještě před chvilkou skrytá pod šaty a v duchu děkoval neznámému vynálezci knoflíčků.
Hrál jsem si s jejími ňadry a tiskl se co nejhlouběji. Naše pohyby byly stále divočejší a i my jsme se evidentně rozhodli zapomenout na okolí a nebránili se hlasitým stenům rozkoše. Rukama sevřela zábradlí a začala přirážet už hodně divoce. Doslova jsme se opíjeli rozkoší. Nad námi jen mihotavá zlatá světla hvězd a měsíc v úplňku v dálce tiše šumějící moře a my oba spojení divokou vášní, milující se na hotelovém balkoně. Během pár vteřin se roztřásla rozkoší, z úst jí unikl nádherný výkřik rozkoše a její tělo ovládl orgasmus. Nechal jsem jí ho vychutnat, vždyť i já jsem byl na pokraji vyvrcholení. Zvláštní, teprve teď jsem si uvědomil, že to my jsme se teď stali jedinými narušiteli klidu této horké letní noci.
Vysmekla se mi, otočila se a naše rty se poprvé setkaly v polibku. Beze slova mě vzala za ruku a odvedla si mně do pokoje, aniž by ji jen na okamžik napadlo zavřít dveře na balkon. Bez jakéhokoli studu mě položila na postel, sedla si na mne a její dlaně hladily celé mé tělo. Oplácel jsem jí stejně, i když mé dlaně nejvíce přitahovala ňadra se vztyčenými poupátky. Trochu se nadzvedla a sama si mně nasměrovala do svého lůna, jen proto, aby jej vzápětí zcela pohltila. Tiskla se divoce a naše nenasytné rty se potkávaly ve vášnivých polibcích, hladil jsem její boky a tiskl si její prdelku ještě víc vstříc mému tělu. Naše pohyby se stále zrychlovaly, vysmekla se z mého objetí a divoce si mě osedlala vystavujíc tak mým pohledům svá ňadra houpající se v divokém rytmu těl. Křičí rozkoší a její lůno nekompromisně svírá můj penis v křečích přicházejícího orgasmu. „Honzo, do mně, prosím, udělej to.“ A ta slova, skoro jako na povel, spustí i mé vyvrcholení.
Dlouho pak zůstáváme tiše spojeni, dokud se neodváží zeptat:
„Nebyla jsem moc... to … slyšet?“ Jenže, když se na mne u toho tak rozpačitě podívá, nevydržím a začnu se smát.
„Ty vůbec, za to přece můžou jen sousedi.“
